První přechodná doba následuje po Staré říši. Je to období vlády 7. a 8. dynastie, o kterých toho ale moc nevíme. Patří sem zejména 9., 10. a 11. dynastie, časově odpovídá mezi lety 2181 a 2055 př. n. l. Je to doba úpadku, Egypt je znovu rozdělen na dvě znepřátelené země spravované z Herakleopolis Magna (sever) a z Théb (jih) .
Obě dvě země spolu válčili o vládu nad celým Egyptem. Na konci Přechodného období zvítězil Mentuhotep II. nad panovníkem ze severu a celý Egypt znovu sjednotil.
Počátky rozpadu Egypta
Jsou nepřímé důkazy, že již po smrti faraona Pepiho II. ( 6. dynastie ) došlo k bojím o trůn. Skutečný následník byl možná příliš starý nebo zemřel dříve než jeho otec. Na trůn pak usedla žena, tajemná královna Neitokret.
Na počátku 6. dynastie ve Staré říši se událo hned několik významných událostí, které měly za následek celkový úpadek a rozpad Egypta na dvě znepřátelené země. Po zániku 6. dynastie se na trůnu vystřídalo několik bezvýznamných uchazečů trůnu. Za vlády 7. dynastie se podle Manetha vystřídalo během 70 dnů celkem 70 faraonů. Vývoj událostí byl tak rychlý, že neexistují žádné památky. Někteří historikové se dokonce domnívají, že taková dynastie nikdy neexistovala.
Slábnutí mocenského centra doprovázel opačný vývoj v provinciích, kde se moc soustředila v rukách tamějších správců krajů.
Pro zlepšení a zvýšení účinosti správy nomů a provincií se úřad monarchů stává dědičným. Monarchové získali přístup k zemědělským produktům a svou moc zneužívali ve svůj prospěch. Bohatli a snažili vyrovnat královskému dvoru. Hrobky lidí nekrálovského původu byly větší než královské a s bohatší pohřební výbavou.
K rozpadu státu přispěl i neúměrný nárůst úředníků, který ve finále vedl k nefunkčnosti státní správy a totálnímu chaosu. Faraon musel ze své pokladny vydávat stále větší a větší množství prostředků.
Egypt se znovu rozpadl na dvě znepřátelené části, severní a jižní. Zpo čátku mělo navrch severní království, jehož centrem se stala Hérakleopolis Magna ve středním Egyptě. Severní králové vzešli z místních monarchů. Hérakleopolští králové tvoří 9. a 10 dynastii.
Paralelně s nimi vládli v jižní části země králové 11. dynastie vzešlí z thébských monarchů. Za vlády thébského krále Antefa II. začalo nabývat vrchu jižní království. Po vítězství nad asjútským nomarchou, spojencem severního království, se otevřela cesta ke znovusjednocení země. Podařilo se to Mentuhotepovi II., synovi Antefa III.
Určitý vliv měly také zhoršující se klimatické podmínky. V polovině 3. tis. př. Kr. začala doznívat vlhká fáze, která dlouhodobě ovlivňovala přírodní podmínky v celé severovýchodní Africe. Výrazně ubylo dešťových srážek, nastalo horko a sucho. Pouštní oblasti se zvětšovaly, ubývalo pastvin, pole na okraji pouště se více zanášela pískem.
O poměrech, které v Egyptě panovaly po pádu Staré říše se dovídáme z řady zdrojů. Cenné jsou nápisy v hrobkách obyčejných lidí a hodnostářů. Patří mezi ně i nápisy z hrobky správce kábského kraje Anchtifeje v Mualle. Anchtifej v nich líčí bídu a hlad, i své zásluhy o zlepšení údělu lidí v jeho kraji. Zmiňuje i válku, která tehdy vypukla.
Rozvrat státu a vlastně celé společnosti na konci Staré říše našel svůj ohlas i v li teratuře, v dílech, která s odstupem času na prožité události reagovala. Ve slavném díle Napomenutí egyptského mudrce jsou velmi dramaticky vylíčeny poměry v zemi, která se „obrátila jak na hrnčířském kruhu, loupí se a drancuje, král byl svržen chudinou, lidé umírají hlady a Egypt se stal kořistí Asijců“. Podobně jsou poměry líčeny i v Naučení pro krále Merikarea, Nefertejově proroctví a dalších dílech.
Žádný z Herakleopolských panovníků po sobě nezanechal žádné památky, nebo dosud nebyly nalezeny. Neznáme délku vlády panovníků, které zmiňuje Manetho jako vládce 8. a 9. dynastie a dokonce ani nevíme, jak za sebou následovali. Manetho věří, že herakleopolskou dynastii založil Chetej, o kterém nevíme, jakého byl původu ani jak se dostal na trůn.
Panovníci vládnoucí v Herakleopoli se však snažili navázat na memfidskou královskou tradici. Nechávali se pohřbívat v Sakkáře a několik panovníků 8. dynastie přijalo jméno Neferkare Pepiho II., který byl posledním panovníkem Staré říše.
O panovnících z 11. dynastie máme mnohem více informací než o předchozích, zejména z hrobek z Tárifu, kde se nechávali pohřbívat. Zakladatelem byl Mentuhotep I., následníkem trůnu Schertauej Antef I. Oba vládci vydrželi na trůně 15 let. Nástupcem Antefa I. byl Vahanch II., který vládl celých padesát let.
Dobyl abydský nom a zaútočil na území hornoegyptského 10. nomu, čímž rozpoutal boje mezi Herakleopolí Magna a Thébami. Jeho nástupce Nachmebtepnefer Antef III. v bojích pokračoval a sjednocení Egypta dovršil vnuk Antefa I. Mentuhotep II.
Chronologie historických období
| Název období | Začátek | Konec |
|---|---|---|
| Předdynastické období | 5300 př. n. l. | 3000 př. n. l. |
| Archaické období | 3000 př. n. l. | 2700 př. n. l. |
| Stará říše | 2700 př. n. l. | 2270 př. n. l. |
| První přechodné období | 2270 př. n. l. | 2070 př. n. l. |
| Střední říše | 2070 př. n. l. | 1790 př. n. l. |
| Druhé přechodné období | 1650 př. n. l. | 1550 př. n. l. |
| Nová říše | 1580 př. n. l. | 1090 př. n. l. |
| Pozdní doba | 1090 př. n. l. | 332 př. n. l. |
| Třetí přechodné období | 1069 př. n. l. | 664 př. n. l. |
| Ptolemaiovská doba | 332 př. n. l. | 30 př. n. l. |
| Římská doba | 30 př. n. l. | 395 n. l. |
