Klasické egyptské umění zahrnuje přibližně třítisícileté období, po které až na malé odchylky, zůstalo téměř neměnné. Již ve svých počátcích, tedy v době archaické ( 1. a 2. dynastie ), vynikalo egyptské umění kvalitou ztvárněných postav a předmětů a v sochařství se velmi časně projevila jednoduchost a jasnost formy, dodávající uměleckým dílům nadpozemský rámec. Emoce zde mívaly vždy přesně vyměřené mantinely.
V umění starého Egypta hrála vždy nanejvýš důležitou roli víra Egypťanů v rozličná božstva a v posmrtný život, i sama faraónská instituce měla svůj důležitý význam, dodávala, a to ať již v sochařství či malířství, vysoce autoritativní tón, současně se můžeme setkat i s obrovským množstvím výjevů z běžného života obyčejných lidí.
I čas mírně proměnil umění. Kupříkladu zpodobené ženy v předdynastické éře jsou mnohem více masitější a robustnější a i u mužských detailů se bral více důraz na silné paže, vypracované svaly na nohou a ostřejší rysy tváře než-li v dobách dynastických. Naopak ve zpodobeních královských z dob Staré říše můžeme pozorovat ve tváři zobrazeného faraóna nadpozemskost, božství a přísný pohled. Oproti tomu se za dob Střední říše panovníkovi v očích zračí mírná nejistota a obavy, způsobené nepokoji z doby 1. přechodného období.
A faraóni Nové říše? Jejich až dogmatický způsob zobrazení, byl mírně narušen amarnským uměním, jež vnesl více reality do podob panovníků, kteří nehledě na věk či na pohlaví viz Hatšepsut), bývali vždy zobrazováni jako mladí, statní muži, odhodlaní vést svou zemi k blahobytu, k všeobecnému bohatství a tedy k principu maat.
I podoby zvířat se v průběhu času proměnili. Zvířata zpočátku dynastické éry nezapřou své autoritativní, pánovité a majestátní postavení těla. Můžeme se s nimi setkat kupříkladu u lva, vynášejícího na odiv svou brutální sílu, u kočky, s její moudrostí i lstivostí, či sokola, chovajícího ve svých rukou královskou a boží moc. V mladších dobách krutější a brutálnější zpodobení zvířat, pozbyla na významu a zvířata, ač stále silně v úctě a bázni, získala titul zástupců všech zvířat onoho daného druhu, uvědomujících si svou moc a jedinečnost.
Perspektiva v malířství
Staří Egypťané neznali perspektivu, již užívají současní umělci. Když chtěli zpodobit nějaký předmět či člověka, v realitě nacházejícího se ve větší vzdálenosti, zmenšili ho a umístili v obrazu výše.
Rozličné velikosti lidských postav bylo využito i při zdůraznění postavení určité osoby, např. muž – hlava rodiny, zastávající současně i nějakou významnou pracovní pozici, býval zpodoben o dost větší, než-li jeho děti či manželka, stejného způsobu se využívalo i u panovnické rodiny.
Zpodobení lidské postavy na reliéfu
Častým motivem, s nímž se můžeme u egyptských reliéfů či basreliéfů setkat, jsou naznačení jakési základny, která přesně vyměřuje rozložení motivů v díle a dodává symetrii, tak bývala celá malba rozdělena do „neviditelných“ horizontálních a vertikálních přímek. ( u lidí tvořily tuto základnu chodidla, zobrazená z profilu )
Přímek a geometrických sítí se využívalo už při počátečních fázích malby, nejprve se používala pro předkreslení sítě a zamýšlených předmětů či osob v ní rudá ( červená ) barva a až v pozdější fázi se použily výsledné barvy obrazu.
Zobrazení lidského těla
Dnes nás již mírně zaskočí, když spatříme zobrazení Egypťanů po starověkém způsobu, neboť se celkem značně odlišuje od nám dobře známých nákresů lidského těla.
Hlava je brána z profilu, stejně jako boky, chodidla a nohy, naopak u ramen je to jasný en face.
Ale pro tehdejší malíře, kresliče a sochaře, neznající dnešní perspektivu, to byl nejlepší způsob, jak dodat postavám co nejvíce na reálnosti.
Barvy
Staří Egypťané získávali většinu barev pro své malby z přírodních surovin, jež vytěžili či chemicky upravili a poté roztloukli a zředili vodou.
Pro barvu bílou se používal vápenec či sádra, pro žlutohnědou barvu hrudky okru, pro žlutou sirník arzenitý, pro černou kouř a uhlí, pro zelenou malachit, pro modrou barvu azurit či sklovina a pro barvu červenou kysličník železa. Když již byla barva získána, použila se paleta. Palety byly velmi odlišných druhů, některé připomínaly zvířata, květiny či jiné zdobné motivy a byly vytvořeny s velkou precizností, za palety mohly zároveň posloužit i nilské lastury.
Také množství použitých odstínů barev se během času proměnilo, v době Staré říše převažovala zejména černá a bílá barva a až postupně se přidaly další barvy, červená, žlutá, modrá či zelená, které dodaly nádheru výjevům z přírody, tanečnicím, hudebníkům či lovcům a veslařům.
Materiál
Obrazy byly tvořeny na různorodých materiálech, nejčastěji jimi byly kámen, mazanice, dřevo, papyry či ostraky.
