Když bychom se dnes snažili nahlédnout hluboko do staroegyptského dávnověku a toužili snad v něm nalézt to pravé, jakési charakteristické klasické období, středobod, který by tvořil pomyslnou kostru Starého Egypta, a to jako jedné jediné pospolité bytosti, na konci cesty by se před námi z mlhy bezesporu vynořila Stará říše, období datované do let cca 2700 -2270 př. n. l. Avšak jdouce ještě dále, pátrajíce po samotném symbolizujícím základu této téměř pětisetleté epochy, stanul by v našem zájmu pohledu panovník Džoser (asi 2700 – ?), zakladatel třetí dynastie, prvé dynastie Staré říše, a též prvý faraón na světě, jenž si pro svůj posmrtný příbytek zvolil právě monumentální kamennou pyramidu.
Jméno Džoser znamená v překladu „Posvátný“ či „Nádherný“, avšak nebylo původní a vzniklo až později. Faraón za svého života nesl jméno Necerichet (lze přeložit jako Tělo boha), bylo to panovníkovo první nejvýznamnější jméno, tzv. jméno Hórovo. V řeckém názvosloví se poté setkáme i s označením Tosorthos, uvedeném též v slavném Manehtově díle Egyptské pamětihodnosti.
Panovník Džoser byl králem 3. menneferské dynastie (cca 2700-2600 př. n. l. ), jak již bylo výše řečeno, spadající do egyptské Staré říše. A ačkoliv se o něm zmiňují mnohé starověké historické prameny, jmenovitě kupř. Ebozevské a Sakkárské desky či slavný Turínský papyrus, nelze s jistotu specifikovat, kdy nastoupil přesně na trůn, za jakých to bylo okolností, kdo byli jeho předchůdci nebo jak dlouho seděl na trůně. Je sporné, zda byl prvním či až druhým panovníkem Staré říše (přestože se většina novodobých odborníků přiklání k verzi první) . Dle řeckého dějepisce Manetha panoval 29 let, jiné prameny však současně uvádějí i dobu panování 38 let, 19 let či pouhých 12 let.
Vzaty v potaz jeho úspěchy a všechna stavitelská díla, která za svého života stvořil, je vskutku nepravděpodobné, že by vládl méně než 20 let. A současně je navíc dost možné, či dokonce pravděpodobné, že se dostal na trůn násilným zbavením se svého předchůdce Sanachta a následným naprosto promyšleným uzurpováním politické moci.
Bezesporu ale doba jeho panování, byť obsahující i mnohé nešťastné skutečnosti a události, připravila půdu pro úplnou konsolidaci země a následný rozkvět a lesk Staré říše, někdy označované dokonce jako „Džoserovo století“. Oněmi událostmi byl zejména hladomor, který měl sužovat Egypt po dlouhých sedm let a ukončený až rozsáhlými oběťmi bohu Chnumovi, údajnému strůjci zmiňovaného trápení. Tato událost, však může být cíleně zkreslena, neboť si klade svůj základ v známé tzv. Hladové stéle z ostrova Sahel na prvním nilském kataraktu, jež byla pro záměr politicko-propagační v době Ptolemaiovské antedatována do doby Džoserova panování. Jedinou skutečností k upřesnění datace je jméno jeho nástupce Sechemcheta, prokazatelně doložené.
Nejvíce se Džoser zapsal do dějin, i spolu s architektem svých stavebních prací a zároveň vlastním synem Imhotepem, stavbou své hrobky; Džoserovy pyramidy, první kamenné monumentální stavby na celém světě. A nejen v tom je jeho prvenství, nýbrž i panovníkova vápencová socha v životní velikosti umístěná v serdabu poblíž stupňovité pyramidy– vystavena dnes přímo u vstupu do Káhirského muzea- se stala první, tedy nejstarší doloženou egyptskou monumentální kamennou královskou skulpturou.
Mezi další architektonická díla tohoto krále řadíme jeho kenotaf, nepravou hrobku, v Bét-Challáf v Abydu, chrámy v Héliopoli, Gabalénu, či početné ochranné zdi a pevnosti. Uvedený kenotaf je sám o sobě nádherným uměleckým výtvorem, má tvar hranolu o délce 100 m a výšce 10 m, a se svými osmnácti místnostmi vytváří pozoruhodný labyrint podzemních chodeb a komůrek.
Necerichet se zasloužil též o rozvoj tehdejšího hlavního města Mennoferu, do něhož přenesl své sídlo z původní metropole v Ceneji ( řeck. Thinis) .
Skalní nápisy na Sinajském poloostrově (ve Vádí Maghára) na druhé straně mapují vladařovy výbojné cesty za získáním nových území, podrobením si místního lidu a především objevováním nových důlních nalezišť mědi a tyrkysu. Jižní směrem dále putoval do Núbije, potvrdit zde svůj mocenský vliv a vybudoval zeď, sloužící k obraně území severně od prvního nilského kataraktu.
Byť se o faraónu Džoserovi dočteme v mnohých úryvcích z děl starodávných dějepisců či v historických seznamech králů, všechny zmínky jsou velmi kusé a nabízí nám pouze úzký souhrn faktů o jeho životě a o všech jeho skutcích vykonaných na tomto světě. Zůstává tak následně nespočet domněnek a otázek nejen o něm, nýbrž i o celé epoše v níž žil, stále zahalený do téměř neprostupné temnoty. . .
