Amon byl původně egyptský bůh vzduchu a později bůh slunce a vlastně Slunce samo. Spolu s dalšími bohy tvořil božské Osmero, tzv. Ogdoáda. V období Nové říše byl Amon vůbec nejvyšší bůh celého egyptského panteonu.
Amon pravděpodobně existoval již v předdynastické době, tehdy byl ale nedůležitým bohem. Jeho postup na vrchol je velmi složitý a ne zcela jasný. Většího významu Amon dosáhl až po velmi dlouhé době, někdy během vlády 11. dynastie. V průběhu 12. dynastie byl přijat jako hlavní bůh Egypta a byl prohlášen za krále bohů.
Amon měl takovou moc, že by se s malou nadsázkou dalo mluvit i o monoteismu. Mimo jeho politický význam byl Amon také nejuctívanějším bohem mezi obyčejnými lidmi, kteří ho nazývali vezírem chudiny. Takového významu nabyl díky úspěchu thébských vládců.
Jeho skutečný původ však není znám, o jeho vzniku a minulosti nemáme téměř žádné důkazy. Přesnější poznatky o Amonovi máme až z počátku Střední říše.
Faraon Ahmose I., který zbavil Egypt ponižující nadvlády Hyksósů trvající 100 let, pozvedl Vaset na hlavní město země a přivedl Amona na vrchol moci. Jeho velká královská manželka Ahmose-Nefertari získala titul „Božská manželka Amona“. Tak začala tradice, kdy tento titul získává každá velká královská manželka.
Své prvenství si Amon udržel po neuvěřitelných 500 let, což je nejdéle v egyptské historii a možná nejen v té egyptské.
Jak Amon sílil, rostla síla a bohatství i jeho kněžích, kteří byli tak bohatí a mocní, že přestali být závislí na faraonovi. Měli různá privilegia, neplatili daně a dostávali od králů štědré dary.
Možná právě tento fakt zapříčinil odstranění Amona za vlády faraona Achnatona, který zapřel veškeré egyptské bohy, zabavil jejich majetky a jediným pravým bohem nazval Atona.
Po Achnatonově smrti, která byla možná násilná, kněží přesvědčili jeho nástupce, aby zpět vrátil Amona.
Amon se tedy vrací na své místo. Amenhotep IV. byl jediný faraon, který se proti Amonovi takto otevřeně postavil. Králové z 19. dynastie si od kněžích udrželi odstup a získali nad nimi moc, byl to hlavně Seti I. a Ramesse II., králům z 20. dynastie se to už nepodařilo.
Bůh Amon ztratil svůj význam po nástupu Amonova velekněze Herihora na trůn, Vaset upadl.
Konfrontace s ostatními bohy
Protože Amon se postupně stal nejvýznamnějším mezi egyptskými bohy a ve skutečnosti byl velmi mladý a téměř neznámý, bylo nutné vyřešit jeho vztah vůči ostatním nejvyšším bohům. Za tímto účelem k nim byl Amon mechanicky připojen.
Spojením původního boha slunce z Héliopole Re vznikl nový bůh Amon-Re a Amon se stal bohem Slunce. Funkci slunečního boha tedy získal od Rea. Byl považován za stvořitele světa, ochránce Egypta a otce faraona. Později splynul v jedinou božskou bytost Amenre.
Spojením s bohem ranního slunce Harachtejem, který již předtím splýval s Reem, vznikl Amenre-Harachtej. K nim připojili otce boha Rea Atuma a tak dali vzniknout trojjediné božské bytosti Amenre-Harachtej-Atum.
Amon se měl stát králem bohů a stvořitelem, prvopočátkem všeho, ale za toho byl pokládán nejstarší bůh Ptah. Kněží konfrontaci vyřešili tak, že Amona rozdělili na několik generací. Nejstarší z těchto Amonů byl starší než Ptah a mohl se stát jeho stvořitelem.
Amon byl spojován i s dalšími, jedním z nich je bůh plodnosti Min, vznikl Amon-Min, nebo další trojjediná boží osoba Amon-Re-Ptah.
Amon i ostatní však nadále existovali samostatně.
Centrum Amonova kultu
Jeho centrem byl Vaset, kde kněží zřejmě nahradili jeho dosavadní manželku Amaunetu bohyní Mut a přiřadili k nim měsíčního boha Chonse jako jejich syna. Kněží z nich vytvořili jakousi božskou Triádu ve Vasetu, kde má Amon svůj vlastní chrám, Amonův chrám v Karnaku.
Chrám vznikal postupně, byl budován 2000 let. První části byly postaveny za Střední říše a poslední za vlády Ptolemaiovců.
Zobrazování Amona
Amon byl zobrazován mnoha způsoby a byl ztotožňován s mnoha zvířaty. Jeho posvátným zvířetem byl beran, zobrazovaný v podobě beraní sfingy, tzn. lev s beraní hlavou.
Můžeme ho vidět jako muže sedícího na trůnu s královskými atributy – v ruce drží kříž života anch, na bradě má královský vous a druhé ruce královské žezlo. Jeho typickým znakem je vysoká péřová koruna, která bývá rozdělena na dvě části.
Jeho podob se zachovalo nepřeberné množství. Jsou to reliéfy v hrobkách, malby na papyrech, sochy z různých materiálů rozličných velikostí nebo zlaté přívěsky. Většina soch pochází z 18. a 19. dynastie.
Méně často měl podobu muže se zvířecí hlavou, nejčastěji s hlavou žáby, berana nebo urea (brejlovce). Někdy měl podobu opice.
Zejména v pozdějšich obdobích má podobu berana s rohy směřujícími dovnitř, jako symbol úrodnosti.
Za vlády Ptolemaiovců byla Amonova socha odlívána z bronzu. Byl to vousatý muž se 4 pažemi, s tělem brouka, křídly sokola, s lidskými nohami a tlapami lva.
