Monoteismus ve starověkém Egyptě

Otázka monoteismu, jíž se v dnešní době zabývají nejen teologové, avšak i historici, je úzce spjata s problematikou víry, kterou proklamoval, faraón 18.dynastie, Amenhotep IV – Achnaton.

V této víře můžeme nalézt první známky monoteismu v dějinách lidstva, které před vznikem křesťanství, žilo výhradně v polyteistickém smýšlení.

Velmi zajímavé je potom též srovnání amarnského Velkého hymnu na Atona, jehož tvůrcem měl být právě sám faraón Achnaton, se 104. žalmem bible, kde se nachází některé pasáže téměř totožné.

Dnes se v egyptologických kruzích zvažuje myšlenka vzájemné návaznosti, kdy měla bible v této své části čerpat z některých pasáží z Velkého hymnu na Atona, formou vzájemné výpůjčky mezi oběma prameny, popř. se současně zvažuje i možná existence obecné tradice, z níž oba tyto texty čerpaly své náboženské představy.

Porovnání monoteismu

Zde si tedy nyní sami můžete projít tyto dva odlišné texty a vytvořit si z nich vlastní závěr ohledně této problematiky.

Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. (Žalm 104;14)

Tvé paprsky vyživují louky: když vycházíš, zelenají se a rostou, jak si přeješ. Vytvořilo jsi roční období, aby mohlo růst to, co jsi stvořilo. (Velký hymnus na Atona)

Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří. Lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. (Žalm 104;20-21)

Všechny šelmy vycházejí ze svých doupat, všechna havěť bodá. Tma je jako hrob: země je tichá, neboť její stvořitel odpočívá na obzoru. (Velký hymnus na Atona)

Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. (Žalm 104;22-23)

Jakmile ráno vyjdeš na obzoru, zazáříš … Obě země mohou denně slavit svátek. Kdo má nohy, probudí se: díky tobě lidé vstávají … celé země se pustí do práce. ( Velký hymnus na Atona)

Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočet živočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. (Žalm 104;25,26)

Lidé se plaví po proudu i proti proudu: všechny cesty jsou otevřeny, protože jsi vyšlo v záři. Ryby v řece před tebou vyskakují, neboť tvé paprsky pronikají i do moře. (Velký hymnus na Atona)

Celý 104. žalm bible

1. Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2. Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3. Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4. Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5. Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6. Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7. K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8. (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9. Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10. Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11. A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12. Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13. Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14. Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15. A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16. Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17. Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18. Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19. Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20. Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21. Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22. Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23. Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24. Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25. V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26. Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27. Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29. Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31. Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32. On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33. Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34. Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35. Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Pramen:

Náboženství a magie starověkého Egypta – Rosalie Davidová

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook