Faraon Menkaure byl posledním králem 4. dynastie a na trůn nastoupil po svém více známém předchůdci Rachefovi. V době, kdy mu byla říše předána, byla země vnitřně oslabena věčnými rozmary předešlých králů. Lidé už byli unaveni dynastickými a náboženskými boji, i obrovskými stavbami, na kterých museli pracovat a při kterých zahynul vyčerpáním nejeden mladý Egypťan.
Přímé zprávy o Menkaureově vládě se nedochovali, ale není pochyb, že si udržoval postavení velice nábožensky založeného panovníka. Za jeho vlády Egypt vzkvétal a měnil se opět v silnou a stabilní zemi.
Jaký byl Menkaure panovník
Menkaure byl dobrotivý a spravedlivý panovník milující výtvarné umění, které v jeho době začalo nabývat na důležitosti. Sochy i reliéfy jsou propracovanější a tvořeny s neobyčejnou jemností.
Také nejspíše velice miloval svou manželku Chamerernebtej, se kterou se nechával velice často zobrazovat a jejich společná břidlicová socha v podživotní velikosti z údolního chrámu jeho pyramidy patří mezi nejznámější staroegyptské památky.
Menkaure a jeho život
O Menkaureovi se toho hodně dozvídáme z Hérodotových zápisků, v nichž jsou zaznamenány výpovědi egyptských kněží.
Faraon prý byl pravým opakem svých předchůdců Chafrea (Chefréna) a Chufua (Cheopse) . Nechal si též zhotovit pyramidu, jak se na silného panovníka slušelo a patřilo, ale byla mnohem menší. Ctil bohy, navštěvoval chrámy a vůli bohů se nikdy nepokusil převrátit ve svůj prospěch.
Ale co bylo možná nejdůležitější, miloval svůj lid a neznepříjemňoval mu život nesmyslnými rozkazy, za což si získal oblibu u prostých Egypťanů.
Vojtěch Zamarovský cituje Hérodotovy zápisky takto: Dal zase otevřít chrámy, propustil lid, který byl na nejvyšší míru zbídačený, k jeho vlastní práci a obětem. Ze všech králů prý soudil nejspravedlivěji; těší se proto též největší chvále mezi všemi králi, co jich kdy Egypt znal. . .
Dále se však dozvídáme, že bohům, jenž Menkaure tolik ctil, se štěstí, které přinesl král své zemi ani trochu nelíbilo.
Na Egypt totiž byla uvalena kletba, podle které se mu musí vést jeden a půl století špatně. Z věštírny v Bútu pak přišla zlá věštba. Král prý bude žít jen šest let a sedmého skoná. Menkaure to velice těžce snášel a nemohl přenést přes srdce, že on, člověk, který žil tak zbožným životem, který zvedl Egypt z prachu a znovu obnovil slávu chrámů, by měl tak brzy zemřít.
Z věštírny po pár dnech dorazila další věštba, jenž pravila, že právě toto zkracuje královu cestu k záhubě. Jakmile se král ujistil, že se jeho osud tak brzy naplní a že je to nezvratné, dal zhotovit velké množství lamp, jenž měli prosvěcovat noci a měnit je v dny.
Tím by se mělo šest prodloužit na dvanáct. Nejsou důkazy, že tomu tak opravdu bylo, ale rychlost, s jakou byla pyramida stavěna naznačuje, že měli stavitelé velice naspěch. Ale i tak se král dokončení stavby svého posledního odpočinku nedožil. . .
Menkaure a jeho hrobka
Menkaureova pyramida je sice menší, než ta všeobecně známá Chufuova (Cheopsova), ale to jí ani v nejmenším neubírá na důležitosti.
Nejzajímavějším rysem této pyramidy je to, že byla stavěna na několikrát. Nejprve měla základu asi 60×60 metrů a pohřební komoru v poměrně malé hloubce 6 metrů. Když král zjistil, že mu ještě něco ze života zbývá, dal komoru spustit hlouběji. Není sice příliš prostorná, ale zato mistrovsky zdobená.
Podle lidí, kteří měli tu možnost Menkaureovu pyramidu spatřit, je prý nesrovnatelně krásnější, než monstrózní pyramidy Chufua nebo Chafrea. Byla obložena červenou žulou, turským vápencem a pyramidion byl opět z červené žuly.
Pohřební komoru zdobí asuánská žula a strop je přitesán do půloblouku. Pyramida je dnes už bohužel v troskách, ale můžeme ještě rozpoznat zádušní chrám, v němž byl nalezen nápis, že ho dostavil Šepseskaf – Menkaureův nástupce.
Pyramida samotného vládce se sice nedochovala v perfektním stavu, co se však dochovalo, jsou tři satelitní pyramidy (dvě jsou nedokončené) . Dokončená patří královské manželce Chamerernebtej.
Objevitel hrobky
Do Menkaureovy pyramidy se dostal roku 1837 britský plukovník Richard William Howard Vyse a to dosti nešetrným způsobem, nad kterým by se dnešním egyptologům nejspíše zastavilo srdce – vyhloubil si tunel za pomoci střelného prachu.
V pohřební komoře nalezl sarkofág a nechal ho na lodi převézt do Londýna. Loď se však zastihla bouře a u španělského pobřeží se potopila. Do Londýna se dostalo pouze víko a vnitřní rakev. Nedávno byla rakev znovu prozkoumávána a vědci došli k překvapivému závěru – víko pochází z cca 1. tis. př. n. l.
To znamená, že hrobka musela být už ve starověku vyloupena a až panovníci 26. dynastie provádějící rekonstrukci starých památek dali zhotovit novou rakev a Menkaureovu mumii do ní opět uložili. To znamená, že Vyse vstoupil do hrobky nejméně jako třetí, což mu vzalo po léta přisuzované prvenství.
Po 1. sv. válce byla v areálu pyramidy nalezena velká řada uměleckých děl – mezi nimi již zmiňovaná socha Menkaureho s manželkou. Památky z hrobky tohoto vyjímečného krále můžeme najít v Egyptském muzeu v Káhiře, v Muzeu krásného umění v Bostonu a samozřejmě v Britském muzeu v Londýně.
