První díl rozsáhlé trilogie se jemnuje Amenofis: v zemi sokolího boha, autorem je Andreas Schramek. Vypráví o Egyptě za vlády panovníků 18. dynastie. Hlavní postavou a vypravěčem celé rozsáhlé trilogie je Aje, kněz a vysoký úředník u královského dvora. Později se stane faraonem.
V době, kdy stařičký faraón Aje navštíví svou budoucí hrobku v Údolí králů, je velmi starý a téměř slepý. Nedůvěřuje svým dvořanům, a proto se při cestě k místu svého posledního spočinutí nechává doprovázet neznámým chlapcem z nedaleké dělnické vesnice. Udivenému mladíkovi vypraví o svém podivuhodném a dobrodružném životě, ve kterém přežil tři faraóny a jenž nakonec i on sám dosedl na egyptský trůn.
Jako malý chlapec se i se svou sestrou Teje účastnil výuky faraónových potomků. Záhy si ho oblíbil princ a následník trůnu Amenofis, jenž se později zamiloval do Teje a učinil ji svou jedinou Velkou královskou manželkou. Amenofis se po otcově smrti (faraon Thutmose) stává faraónem a Aje, který získal titul Jediný přítel Jeho Veličenstva a zastává vysoké funkce ve správě Egypta, je vyslán s důvěrným poselstvím do Babylonu.
Odtud si přiveze krásnou Perisade (Merit), která mu porodí dceru Nefertiti. Celá léta setrvá Aje věrně po faraónově boku, provází ho na válečném tažení do Núbie, pomáhá mu s návrhy velkolepých staveb chrámů a paláců, při stěhování z Mennoferu do Vasetu, který se za vlády Amenofise stává hlavním městem Horního i Dolního Egypta.
Faraón Amenofis má s milovanou Teje dva syny: Thutmose a Amenofise. Amenofise a Nefertiti spojuje od útlého dětství něžné přátelství, a právě když tento vztah začíná přerůstat v lásku, postihne faraónovu rodinu a celý Egypt velké neštěstí – syn a následník Thutmose náhle umírá. První díl historické trilogie o zemi na Nilu.
Kniha je psaná čtivou formou a je podložená skutečnými událostmi. Pro toho, kdo se zajímá o 18. dynastii egyptských panovníků je ta pravá a mohu doporučit.
Amenofis je první díl trilogie o posledních faraonech starého Egypta. Druhý díl se jmenuje Achnaton a třetí Tutanchamon.
Ukázka z knihy Amenofis
Vyskočil jsem a proběhl palácem na střechu. Uviděl jsem obraz hrůzy. Celá podlaha altánku byla zbrocená krví. Merit ležela na posteli se zsinalým obličejem. Na čele jí prýštily velké krůpěje potu a ztěžka a přerývaně dýchala. Vedle ní stála Ti a svírala dítě v náručí. Poklekl jsem vedle postele, vzal Me-ritinu hlavu do dlaní a políbil ji na čelo. Smutně se usmála. „Co je ti, miláčku?“ vyhrkl jsem zmateně. „Tvoje matka měla pravdu, “ vydechla namáhavě. „Pšenice -je to holčička. “
Pokynem ruky jsem k sobě přivolal Ti, která mi s pláčem podala malý lněný uzlíček. Miminko mělo černé vlásky a spalo. Položil jsem je vedle Merit. „Nefertiti, “ zašeptala láskyplně Merit. „Nefertiti — naše krasavice, “ opakoval jsem. Když Merit na chvíli zavřela oči, vstal jsem, přistoupil k lékaři a vyšel s ním z altánku.
„Ihned mi řekněte, co se tu stalo, “ uhodil jsem na něho. „Vaše žena utrpěla pří porodu těžká vnitřní zranění. Nemohu zastavit krvácení. Vraťte se k ní a zůstaňte u ní tak dlouho, dokud její utrpení neskončí. „
